Samotná stavba románského hradu, která byla koncipována jako vodní hrad, byla provedená tehdejším štaufským stylem hradního stavitelství. Kolem se rozkládal velký rybník, napojený na místní potok. Stavba na nižším skalním žulovém ostrohu tak byla odolná proti tehdejším zbraním, ale nebyla plánovaná na dlouhodobější obranu. Při příchodu měla hluboký příkop s padacím, mostem, který byl později zasypán a zastavěn.
NOTHAFTOVÉ
Předpokládá se, že Nothaftové přišli na Chebsko z hradu Pottenstein a za prvního doloženého Nothafta na Chebsku je uváděn Adalbertus de Egre, který v roce 1163 sloužil v posádce chebského hradu.
Okolo roku 1200 opouštějí Nothaftové chebský hrad a staví si vlastní sídlo, hrad Vildštejn. V roce 1224 se poprvé rod připomíná v přídomku „Geroldi de Wiltstein“.
Albrecht Nothaft, používá predikát „de wilstein“ od roku 1225. Nothaftové postupně osídlují a kolonizují široké okolí hradu.
První písemná zmínka o hradu pochází tedy z roku 1225. Dle rozboru dochovaných původních částí je vznik hradu datován již přibližně k roku 1166.
V majetku rodu Nothaftů byl hrad do roku 1298.
Za husitských válek získali hrad Šlikové. Albrecht Šlik prodal hrad Nikolajovi Gummerauerovi. Tento rod pak vlastnil hrad téměř sto let.
Pro odboj proti českému králi v roce 1452 byl hrad vojskem Jiřího z Poděbrad vypálen.
Roku 1522 opět padl do držení rodu Šliků a to, když jej vyženil Jeroným Šlik. Ten jej roku 1531 prodal Wolfovi z Wiesbergu (Viršperk).
Viršperkové se účastnili častých pří o pozemky a právo je užívat s Novým Drahovem či obcí Žírovice a pozemků v okolí dnešní národní rezervaci SOOS, kde těžili rašelinu, kterou používali převážně na topení. Vláda rodu Viršperků byla pro Vildštejn bezesporu nejbouřlivějším obdobím.
TRAUTENBERKOVÉ
Tolik očekávaný klid a pokoj zavládl na Vildštejně až za vlády Trautenberků. Ten však netrval dlouho, jelikož se nad Evropou začala stahovat mračna válečného běsnění. Trautenberkům připadla nezáviděníhodná úloha – převést zboží skalenské všemi úskalími všemi úskalími třicetileté války. Na jejím konci zůstala navzdory veškeré snaze zpustošená a vylidněná Skalná.
Válka změnila mnohé, i smýšlení vrchnosti, která začala zavádět novoty a přidělovali svým poddaným stále více a více roboty. V roce 1689 propukl mezi Skalnou a městem Cheb dlouholetý soudní spor. Trnem v oku jim byly Chebu zejména skalenské trhy a osvojování si práva várečného. V roce 1695 zakázal chebský soud prodávat do Skalné pivo a slad.
Podle místních pověstí rozepře vyvrcholili označením jedné z dcer rodu za čarodějnici. Tato žena trpěla tělesným postižením a vynikala bylinkářskými, čarodějnými a věšteckými schopnostmi, dnes bychom to nazvali psychotronikou. Údajná čarodějnice měla být upálena a Trautenberkům hrozilo zabrání rodových majetků. Nikdy však nebyla více viděna…
Stavbou zámecké budovy ve slohu barokního klasicismu kolem roku 1783 přestal hrad sloužit jako šlechtické sídlo.
Trautenberkové drželi panství do r. 1799, kdy hrad koupil rytíř Jan Jiří Wilhelm von Helmfeld, jehož rod jej vlastnil do roku 1884.
V roce 1818 městečko Skalná vyhořelo a požárem byly postiženy zámecká i hradní budova.
Přibližně ve čtyřicátých letech 19. století nechali Wilhelmové adaptovat hrad na sladovnu pivovaru. Když byl na Vildštejně roku 1850 založen okresní soud, pronajmul rytíř Osvald Wilhelm z Hemfeldu soudu kromě zámku i budovu hradu a sladovna tím byla záhy zrušena.
Koncem první světové války koupil hrad Fridrich Adam Geipel.
PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE
V roce 1950 byl zrušen okresní soud, zámek byl osídlen rumunskými reemigranty, kteří spálili všechny dřevěné části a oba objekty zcela zdevastovali. Od roku 1951 byl objekt v majetku státních statků a posléze města Skalná. Hrad i zámek byly totálně zdevastovány a s následnou úplnou absenci údržby téměř zničeny.
POKUSY O ZÁCHRANU
Chátrající památka upoutala pozornost pana Zdeňka Buchteleho, který s partou brigádníků v letech 1985 – 1989 usiloval o záchranu hradu a zámku. Jejich práce byly rozhodující pro budoucí existenci hradu a chátrání se jim podařilo zastavit.
V roce 1987 zde došlo k zajímavému nálezu, který na sebe strhl na jistou dobu pozornost veřejnosti. Jednalo se objev původně zazděné ženy. V komíně hradu byla objevena schránka s pietně uloženými ostatky lidského těla. Při přestavbách hradu na pivovar se na ostatky narazilo a byly uloženy do zinkové nádoby. Uložená lebka měla malý otvor ve spánku, který byl způsoben násilím.
Při zkoumání antropologického výzkumu historických osobností a vývoje člověka Národního muzea v Praze bylo zjištěno, že se jedná o ostatky ženy ve věku 50 – 60 let, která byla tělesně postižena. Podle stupně fosilizace lze řadit původ do 17. – 18. století. Žena snad měla být hluchá a byla pravděpodobně mučena.
Také se Vám právě vybavila pověst z dob vlády Trautenberků....?
VILDŠTEJN JE ZACHRÁNĚN!
Zlomovým okamžikem se pro Vildštejn stal rok 1999, kdy jej zakoupil pan Miroslav Pumr, který po dvou letech rozsáhlé rekonstrukce hrad otevřel veřejnosti. Slavnostního otevření se účastnila zástupkyně rodu zakladatelů hradu Vildštejn, baronka Marie Terezie Nothaft. Miroslav Pumr byl za obnovu rodového sídla povýšen do rytířského stavu s právem užívat titul rytíř. Zámek se dočkal opravy zdiva a nové střechy, další proměny ho čekají. Budova hradu nyní vyžaduje rekonstrukci střechy a krovu, která bude v blízkých letech realizována.
Dnes se město Skalná může opět pyšnit majestátní dominantou, kterou hrad představuje. V roce 2020 získali ocenění Patria Nostra za Karlovarský kraj v projektu Náš venkov 1990 – 2020.
Na fotografii současná majitellka hradu, Zuzana Pumrová a starostka města Skalná, Mgr. Rita Skalová.